Jako kluk jsem občas dostal do ruky kinofilmový fotoaparát a jediné co mě zajímalo, byla ručička v hledáčku, kterou jsem musel dostat do kolečka, abych měl správnou expozici. Prostě jsem nic o času, cloně a citlivosti, natož o vyvolávání fotografií nevěděl.
Na střední začaly digitální fotoaparáty. A za první ušetřené peníze po pár měsících práce jsem si pořídil svůj první fotoaparát se základním objektivem. Sice jsem nenavštěvoval fotografickou školu, ale za svou cestu fotografa jsem se toho spoustu naučil a focení se mi dostalo nejen pod kůži, ale focení je můj život a když se bavím o focení, tak se bavím o sobě.
Pro mě je každé focení o času, cloně, citlivosti a hlavně o světle.
S jednotlivými druhy focení pak o trpělivosti při focení dětí, o komunikaci a při focení glamour fotek, o zachycení vzpomínek a emocí při svatebním dnu, o precizním nasvícení portrétu v ateliéru a taky produktových fotek.
Pro fotku jsem ochoten udělat cokoliv, třeba když jsem po ramena ve vodě a fotím s fotoaparátem těsně nad hladinou pod splavem.
Když vidím svou práci u Vás doma na zdi nejen z jednoho focení, nebo když nemá žena postavu modelky a na fotografiích ode mně se sama sobě líbí, tak ten pocit je prostě nepopsatelný.
Z mé současné fotografické práce jsem nadšený a je úžasný vidět ten posun, kam až jsem se dokázal dostat. Focení je pro mě radost a celý můj život. S fotoaparátem jsem někdo jiný, a jen díky focení jsem tím kým jsem.